Podle mých pozorování je inteligence králíka jen o několik jednotek nižší, než inteligence takového běžného Čecha. Sám se nažere, vymočí, rád souloží a spí. Nicméně nedokáže tyto činnosti efektivně plánovat tak dokonale, jako já, který mám onu nepatrnou výhodu větší mozkovny. Stal jsem se tedy z nouze despotou naší domácnosti - totalitním vládcem, který rozděluje krmivo a tím má ve svých ctihodných rukou životy obou ušáků.
Naše malá králičí republika vzkvétala - dbal jsam na to, aby se hmotnost hlodavců nezvedala nad únosnou mez, která by ohrožovala jejich zdraví. Králíci měli hebkou srst, svěží pohyb, jiskru v oku a neustálou chuť kopulovat. To vše jen díky tomu, že jsem pečlivě udržoval rovnováhu mezi množstvím vypité vody, sežraných granulí, králičích sladkostí a obyčejného sena. Na celosvětovém žebříčku spokojenosti obyvatel by naše chlupatá totalitka porazila Dánsko. Jenže pak jsem musel nečekaně odjet na služební cestu do Pusté Rybné a žezlo převzala moje žena.
Když jsem se po týdnu vrátil domů, s obří zakázkou na dodávku náboženských obrazů pro místní evangelický kostelík, hrůzou jsem se nezmohl na pozdrav. Stačil týden demokracie a králíci vypadali jako dva obří kopačáky čalouněné semišem. Žena jim každý den nasypala hromadu krmiva a nechala je, ať si sami svobodně vyberou, co jim chutná. Zbytek vyhodila.
Musel jsem převzít otěže vlády do svých rukou a nastolit zpět zdravou totalitu. Když jsem tedy králíky připevněné na elegantním vodítku pro čivavy venčil v nedalekém parčíku a snažil se je mezi odhozenými vajgly přimět podupáváním ke zdravému sprintu, přihnal se odkudsi zákeřný ohař bez náhubku a oběma ukousl hlavu.
Byl to nepěkný zážitek, ale utvrdil mě v tom, že totalita je pro sprostý lid zdravější než demokracie, kterou reprezentuje populista. Dnes mám králíky čtyři - mají hebkou srst, svěží pohyb, jiskru v oku a neustálou chuť kopulovat. A teď fakt upřímně, kdo z vás to má?